Po zdobené rudou vlajkou lodi
mladý lodník jako ve snu chodí,
mlčí, dumá, v širou zírá dál;
co jej ulekalo, co jej tísní?
Dříve pln byl hovoru a písní,
hvízdal si a těšil se a smál.
Divno, věru! Co jej rmoutí asi?
Nedbá žertů dovádivé chasy,
zcela jiný teď, než dříve byl!
Proč as, proč? Stál večer u zábradlí,
v tom dvě hvězdy do srdce mu padly
s dívčích očí. Hyne od těch chvil.