Holou plání rychlý vítr spěchá,
na perutích nesa hvězdy bílé,
drátaru je nese v chladné líce,
on už navždy opustil své milé.
Holá pláň, – – jen závěj hrob mu nese,
žádného, ba žádného zde není,
aby bratru, než jej ledy pohřbí,
upřímné dal ještě políbení. –
Chladná líce, hlava nakloněná,
po čele se vinou černé vlasy,
jak by tiše na svou matku myslil,
na Nitru a dětské svoje časy.