Zase jednou jdeme sami
v stínu větví pod lipami,
a nám k hlavám s ratolestí
padá květ a mír a štěstí.
Ticho, klidno po okolí,
němy stráně jsou i doly,
jako písně dávné doby,
jako mladých přání hroby.
K západu se slunce kloní,
ticho vše, květ lípa roní,
a list zvadlý šepce z trávy:
„Mír je víc než bouře slávy.”