Květem zdoben luh i strom –
samá pestrá vnada –
s dítkem na sad v čase tom
vyšla matka mladá;
jaká vůně, jaký jas!
Zpěvem zvučí kraje zas;
doliny i vrchy,
ba i cesty trávný pas
pokryl milý jara čas
květnatými sprchy.
I ta žena jako trs
růžových je květů:
růže ňadra, růže prs,
růže plnost retů;
růžný květ dřív v jabloních
na hlavu jí snesl jih,
růže planou v tváři,
růže kvetou na skráních –
všecko růže; rosa v nich
rodným štěstím září.
Pod strom sadu u prostřed
sedá šťastná matka,
kloní hlavu, jasní hled –
ó ta chvíle sladká!
Divně cit je rozechvět;
na maličký dítka ret –
ó jaká to vnada –
snův se snáší celý svět
a polibkův něžný květ
na líčka mu padá.