Mějte se tu s Pánem Bohem,
tatíčku můj starý,
celý život střádali jste
pro mne svoje dary;
celý život, ve dne, v noci
úspory své skromné,
pro nikoho srdce vaše
nežilo, než pro mne;
pro mne lkalo, krvácelo,
pro mne neslo růže,
nevědělo, pro jiného
též že dýchať může;
s květným luhem zápolilo,
s jabloněm i hlohem, –
všecko pro mne, vezdy pro mne –
tatíčku náš, s Bohem!
Juž vás pláč můj neprobudí,
juž je po všem veta,
a ty hroby naše budou
na dvou koncích světa;
jeden tady pod jasany,
druhý tamo v jedlí, –
tak ty cesty živobytí
od sebe nás vedly;
ale jednou najdeme se,
svět ať jak chce brání,
a pak budu v nebi líbat
klenot vašich skrání;
co jsme v žití drahým měli,
dražším bude mnohem...
hlavo naše, duše naše,
tatíčku náš, s Bohem! –