Tak zhynout máte, krásné city lásky,
jež jste se zňaly dobrým krásným okem,
a nedbajíce srdce na otázky,
vždy proudily jste krátkých písní tokem?
Já našel píseň svou v tak oku mnohém, –
buďte s bohem!
Už nikdy nesmí duše v duši čítat,
zda zdárnou láskou přímě k mé zas cílí,
tu hvězdu zhaslou nesmím v nebi vítat,
jen cítit mám, jak píseň v srdci kvílí,
již našel jsem v tak krásném oku mnohém, –
buďte s bohem!
Můj lásky háj, on rychle opadával,
on listem svadlým všecka pokryl místa,
mně chladný soucit dávno s bohem dával,
a soucit nový ráj mně neuchystá,
který jsem opěval v tak oku mnohém. –
Písně, s bohem! –