Aj vy, pane gazdo, budete rychtárem, budete dědinku projížděti párem,
projížděti párem na zemanském koči, že od krásy zhlednou i ty slepé oči.
Strakaté pokryvky koníky ukryjí, a ty budou pěkně zalamovať šijí;
poháňky netřeba, budou chodiť sami a hybko přebírať tenkými nožkami.
Péro za kloboučkem, vážnosť v statném líci a v té ruce pravé pěknou trstenici,
pěknou trstenici, vysokou a hlanou v povrch i v třetině stříbrem okovanou.
Ferulu rychtárskou vezme druhá ruka, a vedle kočiše vsadíte hajduka,
budeť jemu svědčiť dolmánek belasý, bude po vás každý házeť očkem asi.
Hlavu svoji pyšně vznesete nahoru, bude závistníkům smutno, do úmoru;
a když s koče milo očima střelíte, děvčatům se z razu všechněm zalíbíte.
Vše vám na potkání komplementík spraví, a vy na to jenom pokynutím hlavy;
oni z povinnosti, vy jenom tak darem, oni v polobázni, vy jenom rozmarem.
Srdénko děvčátek zabuchá, zaklepe a než pomyslíte, k nohám se vám střepe:
vy pozorně skočte, by nepřišlo k zmaru, a vezměte k sobě po bok do kočáru.
Třeba jenom taky, rychtáři náš starý, kousíček právečka Slovensku v podary;
hleďte, bychom záhy králi v milosť padli, však proň otčíkové životů nakladli.
Za rod jeho celý rudou krev jsme lili, z věrnosti mu měkké lůžko urobili;
z junáckých jsme srdcí vystavěli mury a blýskáním mečů rozháněli chmury.
My po jeho straně ve dne v noci stáli, třeba nám vrahové chýšky spalovali,
třeba ženy bili, děti i rod celý, pro jeho, ne pro svou žalosť jsme slzeli.
Nuž, pane rychtáři, penězstva nespořte, už s tím panem králem dobře pohovořte,
předložte mu všecko a řekněte taky, aby záhy vzpoměl s dloužkem na Slováky.
Cookies on Poetry Cove