Pan učitel při oddavkách
hraje na varhany,
do kostela pospíchají
mládenci i panny;
plno šeptu v malém chrámě,
venku plno řečí...
už Anička s Tomšem šťastni
před oltářem klečí!
Jejich srdce, jejich duše
v jeden květ se svily;
kéž by jako dnes v tom chrámku
všude šťastni byli,
aby žalu nepoznali
v živobytí tuhém! – –
„Dejž to Bůh!“ té doby řekly
pod kolnou rýč s pluhem.