Na kovárně rudne výheň,
zrovna jako krev
jiskry srší, v kladiv spády
veselý zní zpěv:
„Zvoň, má stará kovadlino,
kuj, perlíku můj,
a ty planá okovino
ruče odskakuj.
Z nalezené panské zbroje –
pomáhej mi Bůh –
radlice buď naložena
na sousedův pluh;
chutě kladivo i měchy,
ohni, tuž se již,
ruče, hbitě bušit budu,
ohni, přikaliž!
Rýč i kroják zocelíme,
obnovíme plaz,
aby půdu rodné země
ukypřily zas;
a přijdou-li nepřátelé
statky brát i řeč,
z rýčů píky urobíme,
z radlic meče v seč!