Vítr vzdychá, slavík v bezu pláče,
to je pro tebe, mé zlaté ptáče,
obé pro tebe se drahá rmoutí,
že z mé duše v svět chceš ulétnouti.
A já zabráním ti věru v letu;
uvězním tě v duše vonném květu,
v květu růží, jež tak bujně vzchází,
že jej křidélka tvá neprorazí.