Chceš, abych ti velké přání tvoje
krví svého srdce obohatil,
chceš snad, abych slzí stálé zdroje
smrtí svou – svou nečinností splatil?
chceš snad, abych bujné svoje žití
musil ve tvém prázdném nitru krýti,
abych zradil srdci ztrápenému
věčnou, stálou lásku k rodu svému?
Zapomeň mne, duše rozohněná,
zapomeň tu první lásku naši,
budiž ona tiše od nás ctěna,
budiž ona láska nebe dražší;
poznali jsme oba různé snahy,
v středu pouti rozešly se dráhy,
kráčej s bohem, nech mě s bohem jíti,
naše láska dvé je různých žití.