Měl jsem Tě rád, já věřil Tvému svodu,
já celou duši svou Ti darem dal,
já v neplakaných slz jsem tonul brodu,
já s tváří úsměvnou si srdce rval.
Byl klamán jsem a šálen vždy a znova,
Tvůj úsměv úskok byl, Tvůj celot klam,
až protkla mě Tvá slova ocelová,
že bez Tebe mám jiti zase sám.
Mráz náhlý pad’ mé duše na úrodu
a v lebku mou to vniklo jako hřeb,
Ty kráčela jsi k svatebnímu hodu,
já v stopách Tvých šel sobě na pohřeb.