Ach, můj život panenský byl jiný,
než mě osud zahnal do ciziny;
čekám stále, čekám s jara k letu,
nikde zeleně však, nikde květů!
Kdyby rodný kraj můj slunný, smavý
nebyl těžší nežli šátek hlavy,
věru bych se vrátila v tu chvíli
k rodné chatě pro kus země milý.
Pro ten klenot, pod horou jenž leží,
stále ozářený, stále svěží,
pro zahrádku, růžemi jež zkvétá,
vždyť po růžích v cizině je veta.