Ozývá se jaro z hrdla kukulenky,
růže outlé pučky v kypré skládá plenky,
sojka pérce tříbí, pinka hnízdo vije,
a v kment odívá se nevinná lilije.
Sta myšlenek vonných chová jabloň v hlavě,
i javor, co bloudí tamo po výšavě;
včelka zlatopasá z květu na květ brnčí,
a k jarčoku tihne šuhaj mladosrnčí.
Hlasy mladušíka potřásají snětí,
a ty jeho oči v širé dálky letí;
hlavu vzhůru nese, vzpíná štíhlé nohy,
jak by se chtěl napit s modravé oblohy.
Světlonožka lítá v rozpučelém keři,
slouchá, jak si cvrčík cimbalík tepeří;
klen i tis horečkám pohádky své bájí,
a srdce myšlenky na písně odkájí.