Nemohu odvyknout, nemohu se zmoci,
abych se netoulal po vsi do půlnoci.
Po vsi do půlnoci, když už všechno dřímá,
ať se mraky temní, ať prší, ať hřímá.
V tom posledním domku světélko v obloku,
přes pole a nivy u něho jsem v skoku.
Zaklepu naň jednou – síňkou Jerka šustí,
zaklepu naň dvakrát – do síňky mě pustí.
Líbám ji a naše srdce hodokvasí,
a když nejvíc tlukou, Jerka světlo zhasí.
K čemu ještě světlo, když nám svítí oči,
jako ty světlušky lesa na úbočí.