Tvé líbání tak vášnivé,
tak divoké, tak palné,
jak žhavé dechy scirocca,
jenž v poušti zrozen dálné.
Tvé oko plápol prerií,
a bílá ňadra tvoje
jsou vlny věčně zmítané
na moři nepokoje.
Tvá touha jako mořský vír,
jenž k prsoum loďku táhne;
tvé srdce jako věčný blesk,
jenž po shoření práhne.
To není jiskra milosti
a lásky tiché loubí,
to zšílenělý vášně stesk
a zřídlo kruté zhouby.
Ach, nech mne jít, ach, nech mne jít,
ty nejsi z oné země,
kde dívka k prsoum skloněná
zří v oko toužně, jemně.
Tvá láska – orla k loupeži
je křídel rozepnutí,
a láska Češky – v růžovém
je loubí spočinutí.