Paprsku slunce nepřístupen
mře v houští stonek, kloně lupen;
zda tuší asi v jara vznětu,
že zhyne bez poupat a květu?
Než proč se ptám? vždyť neměl jara,
snad přírody jen vůle stará
jej vzdorovitou silou nutí,
by pučel a spěl k zahynutí.
A proč mých písní kvítí prosté
v té době zlé přec ještě roste?
Snad proto jen, by vlast má v klínu
květ měla z výsluní i stínu.