Kristus s Petrem doubravou se brali;
asi v prostřed – celý kraj se chvěl –
čert a baba do krve se prali.
„Roztrhni je!“ velel Spasitel.
Petr šel, leč sotva roztrh’ práče,
do sebe se dali oba zas;
Petr vrátil se, však nazpět kráče
zřel, že s babou opět rval se ďas.
Rychlým krokem nazpátek se vrací,
z pochvy meče dobyl rozhorlen;
baba klesá, čert se nazpět kácí,
bez hlavy jsou oba, ta i ten.
Ale Kristus k učenníku praví:
„Toho mít’ jsem nechtěl, vrať se k nim,
nasaď tělům urubané hlavy,
vůlí svou je zase oživím!“
Petr konal mrzut. Z vůle Páně
hlavy srostly, – „Zlý jsi konal žert!“
vece Kristus, „viz ty jejich skráně,
baba čertí má, a babí čert!“
„„Zmýlil jsem se, Pane, na mou věru,
srazím zas a dílo napravím,
neviděl jsem v lesa pološeru...““
„Nech, co nesou, ať má každý svým!“ –
Babou ďábel na tom světě trvá,
baba ďáblem straší dál a dál,
horší je však nežli byla zprva,
co ji Petr čertem rouboval.