Kraji drahý, kraji milý,
nad nímž zora vzchází,
přej mé duši nést se chvíli
ptákem v niv tvých mlází;
na samotách kyprých strání
po drahných přej letech
jeden ze snů dětských skrání
nalézt v horských květech.
Krásné mládí, prchlé mládí,
mládí zlatobrvé;
rci, kde jsi? Bouř nitrem pádí,
led se tvoří z krve;
kraji dražší všechněch světů,
žehnám ti a bláhám,
ale po tvém luzném květu
navždy marně sahám.
Marně, marně, kde v tom světe
mé se blaho skrývá?
V hrobě; jeho sny však v letě
skřivánek mi zpívá,
jenž mě ondy pod oblaky
zval a lákal k sobě...
Ptáku, vzleť jsem mezi mraky,
a přec žehnám tobě!