Matko, matko, syn tvůj drahý
už se opět z dálky vrátil,
aby tobě, nejdražší své,
nejdražší zas slzou splatil.
Posud jsem to staré dítě,
které zase plakat umí,
lid se tomu pozasměje,
ale matka porozumí.
Jest-li jedno místo v světě,
kde-že láska posud skvítá;
jest to srdce drahé matky,
která dětské slzy čítá.