Tvé duše polibek chci, révo zlatá,
chci prchnout světu zas, chci žíti sám,
hruď zmije ranila mi jedovatá,
tož lék tvůj, révo, žhavý lék tvůj ždám.
Rád, rád tě mám. Mé srdce láskou prahne
a nablažený zve tě duše kvas,
až k ústům mým tvá slunná zář se nahne,
pak prchne žal, pak budu šťasten zas!
Ó, celuj mě, než srdce láskou lekne
a vykrvácí z těžkých žalu rýh...
Víc stokrát sladkým polibkem se řekne,
než věncem znělek hlásně zvonivých. –