Shlídl jsem svou milou s temnou kšticí,
keře uvazovat na vinici,
usmála se, a hned teplá záře
rozhřála mi srdce, krev i tváře.
Mám ji rád, jest jako bujná réva,
když jí slunce v hrozny víno vlévá,
v hruď ji mladost žene plnost vnadnou
a rty její na mých jenom sladnou.
Jako rosa oči se jí stkvějí
a ty páže tak mne ovíjejí,
jak výhonky ráje božské révy,
o níž dávno bídné lidstvo neví.
Jak výhonky božské révy ráje,
jež v tmách dávnověku jenom zraje;
tak i naše láska ve dne snící
zraje v mlžných nocích na vinici.