Řeky peřejemi
teplý větřík zmítá,
mladá vlaštovice
nad vlnami lítá.
Žaluje a volá
trpké svoje žaly,
že jí teplé hnízdo
lidé rozkopali. –
Bože, milý Bože,
oni ptáci skrovní
s povrženou láskou
napořád si rovni.
Útěchy jiní není,
žalujíce bloudí,
vyplašeni z hnízda
troudí se a troudí.
Bloudí bez přístřeší,
až je náhle oba
zapramení příval,
zapomene doba. –