Rci, ukrutná, ač věčně usměvavá,
z čí na člověka stáře žárlíš vůle,
že z půle vznáší jej a tlačí z půle
tvá tvrdohlavost nezdolná i hravá.
Co věky stavěl, rve mu zášť tvá dravá
a vynáší, co potají skryl v žule;
co hlavy vymyslily zahynulé,
tvá ruka zasypávat neustává.
Kde pyramidy jsou, kde mocné chrámy,
kde Ninive, kde Babylon je asi
kde ráje ovroubené prahorami?
Kde mramorových bohů hodokvasy?
Kde naši pradědi, kde my jsme sami?
Jak pápěrky vše v zhoubu nesou časy!