Už kvetou chrpy v žitě
i rudolistý mák,
květ jetele už voní,
a z něho vzlét’ a zvoní
pod nebem při úsvitě
svou píseň sivý pták.
Hrot travin v kyprém luze,
vrch květů, klasů, lat –
vše z jemných perel rosy
šperk plný záře nosí,
že milo při té duze
své písně zanechat.
Nuž, písni! v krásy tuše
dál, v milé kraje, dál,
a líbej na potkání
ty hlavy rodných strání,
bych s jiskrou slunné duše
též rosou blaha plál.