S nebes výše do mladého setí
skřivánek jak živá střela letí;
na své hnízdo bolestně se skácel,
v němž rod jeho mladý vykrvácel
rozlíceným luňákovým hněvem;
kvílí, pláče žalostivým zpěvem.
Také mně tak; zchřadl jsem a vadl,
když jsem z nebe štěstí náhle padl,
lítý ostříž zpěvnou hruď mou kruše
vyrval soucit pro mne z tvojí duše,
v rozluce tvá ústa dřív tak smavá
zranila mne „s bohem“ do krvava.