Vnik zrak’ můj v zrádnou duši tvou,
jsem zase sám a sám,
na ránu srdce krvavou
si růži přikládám;
růžičku temně krvavou,
by nezřel nikdo bolest mou,
a tebou pohrdám.
Svým žhavým okem psance znak
v mou vypálila’s hruď,
mou duši halí zloby mrak,
Bůh černý čin tvůj suď;
ať tam neb tam se zatoulám,
na ňadrech rudou růži mám
a perel plný zrak.