Ňadry moře koráb pluje,
nad stožárem racek hořekuje,
jaký divný zpěv!
Mně v srdci stydne krev.
Bouře-li ti divé hody
vrhly děti do hluboké vody,
že tak žalně lkáš
a stožár oblétáš?
Snad když žal tě mučil ztuha,
ve mně vyhledal jsi svého druha;
s výše jsi as zřel,
že jako ty jsem mřel!
Stejný je, můj žalostící druhu,
stejný život na moři i luhu;
slyš, proleťme svět
a nevraťme se zpět! –