Hle, má pusta nedohledná,
nikde jakás cesta sledná,
sotva někde v řídkém křoví
unavený pták si hoví!
Nikde cesty; k horám, k boru,
vše se ztrácí na obzoru;
stejna v slunci je i v bouři,
mlhami si klidně kouří.
Když v ní vlci v zimě vyjí
a beťáři proletí ji
spěchající k vína kvasu,
zaduní, leč bez ohlasu.
Zaduní a zas je tichá,
nehovoří, sotva dýchá
a na ňadrech, s kytkou křoví
jako magnátka si hoví.