Pták z keře vznesl se – bez vnad je les –
a letí, letí,
by na kmen staré lípy v šírém poli –
už bez listí – mráz těkal po okolí –
jak raněný s výkřikem žalu kles’.
Aj, zda to asi ptáka volný let,
zda křídel síla,
jež vzdušné vlny v ústup přinutila?
či co jej neslo, jenom bouře byla,
s ním v širý letší svět?
Tak s písní pěvcovou, když žití mrak
mu stíní čelo,
když v srdci zhasíná, co zářit chtělo,
a všecko pláče v něm, co zpívat mělo,
a mlha kryje zrak. –