Pryč, pryč z té pouště lidí,
kde strádal jsem a vad’,
kde havrani mě slídí
a klovou v před i v zad!
Pryč havranové mrační,
sic hrud mi urvete,
vy bratří krvelační
princezny zakleté.
Pryč, pryč, vy chaso divá,
což síně klíč jsem stáh’,
kde ona odpočívá
na rudých poduškách?
Což vyšla se mnou z koby
na zkvetlou štěstím zem?
Což má snad prsa zdobí?
Což já byl vítězem?
Žal v tvář mi ryje vrásky –
můj Bože, plaš je pryč,
ty havrany mé lásky:
mé černé žaly znič! –