Zastírá-li horské cesty
Šumava svou kšticí vranou,
nedbám, však mi zpěvné zvěsty
čarodějně v srdci planou;
jako hvězdy večer zdobné
na obloze boží,
tak se mi ty písně drobné
v duši množí.
A těch prostřed v milém vzniku
dvojí hvězda zlatojasá:
ty, má žínko sladkých rtíků,
ty, má dcerko rusovlasá;
sprovoďte mě jenom všude,
vždyť co srdci zbylo,
jsou ty rtíky vaše rudé,
Milušo a Lilo!