Byl úsvit v květů rose,
jas smál se z pole rýh,
vše stichlo; stmívalo se,
pták dumal na větvích.
Ten klid a hovor vody,
jež lkála v prorvě skal,
jsem srdce svého svody
do volných veršů tkal.
Chci památkou je míti,
v dál prchlých žití dob,
než uzavře se žití
a otevře se hrob!