Širá voda, louka dlouhá;
do Tater mne žene touha,
půjdu přes luka i vodu,
zazpívám si na pochodu.
Vnořím duši v píseň prostou,
jaké v srdci lidu rostou,
pod jeho jak klíčí krovem,
třeb duchem víc než slovem.
Až můj zpěv jak pták se vznese,
přemnohý snad ušklíbne se
na tu píseň z lidu chudou;
úškleb zajde, písně zbudou.