Prší, prší, jen se leje!
a ty nechceš dál? I co že?
toť si měl vzíť do ranečku
také pohovku a lože.
Kdo chce do hor, ten jdi přímo,
nedbej, zda ho deštík splaví,
hospody-li není, dobrá,
mandele to také spraví.
Těch-li není více v poli,
k stromu vejdi na pažití,
ten tě aspoň z jedné strany
vlastním tělem bude krýti.
A není-li stromu kolem,
dál, než bude pršeť více,
v oči-li ti liják pere,
v jinou stranu obrať líce.
Což je na tom! V horách budiž
duch i srdce v klidné shodě.
Lepšíť v dešti zlatá volnosť
než otroctví na hospodě.