Slunečko mé, víš-li, proč tě hledám?
U tebe jak u matičky sedám;
mile mi tvá láska v srdce září,
tebou růžičky mi kvetou v tváři.
Plno teploty jsi, plno zlata
jako matičky mé duše svatá;
ze slz diamanty v líčku tvoříš,
usmíváš se – ale nehovoříš!
Nehovoříš jako ona prve;
zhasl živý oheň její krve;
tvůj co den se rumění a nítí...
probuď ji, vrať oběma nám žití!
Probuď ji a šťastny učiň obě;
jenom my dvě hodíme se k sobě;
bez ní smutna vstříc jdu samým bědám...
Slunečko mé, proto tebe hledám!