Co jest mi zvyk? Co zákon u mne hledá?
V ty ohlávky můj duch se chytit nedá:
vždy volně vede si, vždy volně skáče.
Co švih je slovního mi karabáče?
Mám v chomoutu snad orat upocený
a vodu pít? Ta nemá pro mne ceny,
ač nejčistějším zdrojem zdraví jmína –
radš piji třikrát větší pohár vína.
A píseň – zpěv – ej, v něm mé živobytí!
leč musí v srdci zrát a z krve zníti –
a lásky nechci též, jen prostopášně,
dva plameny chci v zlatém ohni vášně.
Ať podle zvyku theorie šedé
rab bez duše a bez srdce si vede,
té skvrny, pane na nebi, mne zhosti,
bych ženy objímal jen z povinnosti!