Proč smuten jsem? Ó viz ten čas, jak dravě
vše zabírá, co pro Tebe jsem skryl,
za jiskry myšlenek dal jíní hlavě,
v luh kvetoucího čela brázdy vryl,
leč v soumrak mého prchavého žití
Tvůj černý zrak jak jitřní hvězda svítí.
Ó pohleď jen, ta kvapná času jízda!
Mně při ní tají se a vázne dech,
a za mnou sever úšklebků juž hvízdá,
jenž na nivu mých zkvetlých písní vběh’,
by zničil vše! Kéž aspoň v jednom kvítí
Tvé oko rosou v pamět mou se znítí!