Přiletělo jaro,
poupě v slunko touží,
tiše nad vesničkou
čáp své kruhy krouží.
Níží se a zvedá,
kam pak asi chvátí?
Že některou chýšku
zase obohatí! –
Dost, můj milý čápe,
juž jsi každé chatě
pěkných drobných dětí
snesl vrchovatě.
Nevidíš jich tamo,
jak se k oknu tlačí,
že jim sotva malé
tabulečky stačí?
Dosti snad, jen jedno
učiň nám, můj zlatý:
snes nám spasitele
do některé chaty!