Má malá Liduška je samý květ:
jak rudé růže poupátko je ret,
zrak temnou fialkou si v řasách hoví;
a líčka jsou jak kvítek jabloňový,
když slunce v kalich zář mu nalije;
lesk čela svítá kmentem lilie;
jak „boží lžičky“ jsou ta ouška malá,
a v podbrví-li náhle rosa pálá,
tu jedním rázem moje malá Lidka
je učiněná kytka!
To všecko jest už obraz starý, díte,
jen jinakými řečen slovy!
Nu, kdo ví, vždyť mé Lily nevidíte,
mně jest den ze dne ustavičně nový...