Na horách se svitá, svitá,
zlaté slunce šlehá výše,
a ta skvělá záře vítá
moře v celé jeho pýše;
a jak vlna pozvedá se,
pozvedá a níží zase;
tak se leskne, zmírá, kmitá
modrá voda v stálé kráse.
Krásné jitro – na kanále,
vzhůru, dolů loďky plynou,
a z kanálu dál a dále,
až se oku ztrácí, hynou
a kdo v loďkách dumá, sedí,
zázrak vidí, kamo hledí, –
u břehu však prosí stále
o kus chleba lidé bledí. –