V pohorské síňce, matném při kahánku,
dvě stará srdce pospolu:
babička v bibli poslední čte stránku,
dědeček skloněn ke stolu.
Půl věku četli z oné svaté knihy,
Pánbůh jim chránil chudý práh,
na starých hlavách necítili tíhy
bílé, jak sněhy na horách.
Ta svatá kniha celým jejich světem...
Dočetli, hlavy sklonili,
jediné amen znělo dvojím retem –
ráno jim hranu zvonili.