Smutně potok batolí se v poli...
Pověz, potoku, přec, co tě bolí?
proč pak leniva je tvoje chůze?
zda ti oblázek je těžký tuze,
jejž tak namáhavě ssebou vlečeš,
že se sotva neseš, sotva tečeš?
Ne, ten oblázek mi nepřekáží;
spěchá za mnou, když ho peřej vlaží,
ale ondy v přenáhleném toku
v tůni jsem se octl v divém skoku,
z té, jak toužím, tak hned neuteku;
uvázl jsem, teď se sotva vleku.