Proč v taký soulad půvabu a vnad,
proč v skvostný purpur oděla’s se, růže,
že udiven je rozjasněný sad
a zrak tvé krásy sotva chápat může?
Proč jako zlato leskne se tvůj pyl
a na tvém srdci perly rosy jasné,
jež červánek rtem zlatým roznítil
a teskný večer rozvane a zhasne?
Rci, koho přizdobí tvých soubor vnad,
až třesoucí se ruka ulomí tě,
zda nevěstu, či mladou matku snad?
„Ne, pro něžné jsem zkvetla v rakvi dítě! –“