Znám české domky v rub i líc,
leč nejvíc ty kol Prachatic,
jež z dolu k horám běží;
zde procházívám vrch i důl,
nechť pršívá tu roku půl
a ostatek se sněží.
Tam jeden drahý domek znám
a na pouť k němu chodívám,
když v polích ptactvo plesá;
i tisknu dudy, mlčím však,
leb zrovna hoří, vlhne zrak,
a hlava na hruď klesá.
V tom domku světec narozen,
jenž umřel v ohni, záští plen,
prost malomocných vzdechů;
kde jeho prach, kde jeho hrob?
Rýn odnes' vše; žel od těch dob
už není takých Čechů !
Znám domky kolem Prachatic,
jim se dvou stran jde zloba vstříc
a svírá každou chyšku;
ó milý Bože, pomáhej,
zas k vědomí jim Husa dej
a k vítězství zas Žižku!