Již jsi, dívča, samé čípky,
paní jsi se stala,
a má radosť nezadajky
pryč mi zutěkala;
teď máš vše, co srdce volí,
krásná moje laňka,
a já chlapec – jako v poli
sřínem krytá plaňka!
Ó kéž by mne zaváť chtěly
bez vidu a slechu
búrky z Tater šedé skály
v divém zimu spěchu!
kéž by na mne spadla s nebes
Paromova střela,
by má duše postřelená
se vším všudy mřela!