Tři ženušky jako kvítí
v Požuni jsem znal,
když jsem pánům k vinobraní
na cymbále hrál.
Hrál jsem pánům na cymbále,
dobré víno pil,
s ženuškami jako kvítí
jsem se pobavil.
První jako živé stříbro,
zrak jí jenom plál,
té jsem jednou při potkání
políbení dal.
Hubička to byla žhavá,
vonný růže květ,
posavad mně po ní sládne
roztoužený ret. –
Druhá byla upejpavá,
k schůzce jsem ji zval,
dvakrát jsem ji usměvavou
kolem pasu jal.
Milá objetí to byla,
chvěla se mi hruď,
když mi ňadry srdce tiskla;
požehnána buď!
Třetí byla jak beruška,
učiněná ctnost,
jí jsem jednou z dobré vůle
zahrál pro radost.
Byla tichá, klidná, vážná –
té jsem opas sňal,
při měsíčku na vinici
třikrát u ní spal.