První květy opadaly,
v polích vzešel z osin klas,
a my náhle tiše stáli,
něco padlo mezi nás;
něco jako temné mračno,
něco jako chladný stín,
ruce mé se ve tvář tiskly,
tvé jak zvadlé padly v klín.
Tvoje líce zahořely,
moje byly jako led;
tvoje oči k zemi zřely,
já je k nebes modru zved’;
tvoje ňadra vzdechla z hloubi,
v mých zatajil dech se v ráz –
za námi dvě bila moře,
mezi námi stála hráz.