Buď zdrávo, Pošumaví,
z té duše zdrávo buď!
Tvůj zjev mi nejde z hlavy
a plna jest ho hruď;
ztad, kde se Prácheň zvedá,
až po Boubínský chlum,
vše moje duše zhledá
a k vroucím tiskne rtům.
Od Ryznburských lesů
až po Krumlovský hrad
vstříc v nadšení ti nesu
svých ňader květný sad;
duch pomoci ti touží,
kéž v zdar ti jeho vzlet,
vždyť cizota tě souží,
a týrá drahně let!
Ó vzbuď se, kraji zlatý,
a k mateři se hlas,
by daly nám tvé chaty
práv bojovníky zas,
by nebes síla plodná
tě v zlatou vila zář,
a slznou sláva rodná
zas vyjasnila tvář.
Nuž k dílu kleslé paže,
tuž činem se, kdo chor;
stesk duším křídla váže,
tož místo stesku – vzdor!
Výš nakloněné hlavy,
v před nakloněnou hruď;
bud zdrávo, Pošumaví,
z té duše zdrávo buď!