Rodných krajů smavé luhy,
z hloubky duše mám vás rád,
vás i bystřin lesklé pruhy,
pozdravuji nastokrát,
vše, co na vás puči, roste
z ňader hvozdů, luk a niv,
jako pestrou kytku noste
všemu světu na podiv.
Rodných krajů kyprá pole,
zvučné duše na pokyn,
každou brázdu vaši dole
líbám jako matku syn,
plno zrní ať z vás roste,
každé stéblo jezdce výš,
aby dlaně lidu prosté
dosti měly chlebů již.
Rodných krajů šumné bory,
vašich kmenů kyprá chvoj
perutných chraň pěvců sbory,
v jichž tak rád bych vzletl roj;
ať se srdci, které stůně
a jež zklamal svět a čas,
krásou zpěvu, silou vůně
vrátí prchlé štěstí zas.
Rodných krajů lide švarný,
Bůh ti v paže silu dej,
nepřítel-li věčně svárný
v bojovný tě vyzve rej;
vstaň, jak svaté právo káže,
bleskem pohled oka buď,
orlem srdce, mlatem páže,
hradbou, tvrzí mužná hruď.
Rodných krajů bohatýři
s lidem buďte jak chce Bůh;
zrádce ten, kdo jinam míří,
k výkřikům kdo práva hluch,
v jednom šiku v boji, v míru,
v sterých srdcích jeden žeh,
zdráv buď, kraji bohatýrů,
zdráv buď, lide celých Čech!